Obec Petrovice

Napoleonské války

Petrovice od bitvy u Drážďan a Chlumce až k bitvě u Lipska v roce 1813

Píše se srpen roku 2008. Uplynulo přesně 195 let od události, kdy byl bitvě u Chlumce (Kulm) poražen koaliční armádou francouzský císař Napoleon. 

 

Celý svět zná místa proslavená napoleonskými válkami - Vídeň, Slavkov, Borodino, Moskva, Chlumec, Lipsko a nakonec Waterloo Kdo ale zná jména vesnic a osad, kterými táhla vojska, a které byly součástí válečné mašinérie? O těch historie mlčí, nebyly pro slávu minulých ani budoucích vítězů důležité. Byly jenom součásti strategických plánů, pouhou tečkou na vojenských mapách při určování směru přesunu vojáků do bitev. Jednou z těchto neznámých vesnic jsou i Petrovice (Peterswald). Silnice, která prochází vesnicí a která spojuje Čechy se Saskem, představuje totiž pohodlnou cestu pro obrovské masy pochodujících vojsk. A tak se obec, bohužel již po několikáté ve své historii, stala na mapě světa opět významným a důležitým bodem, kterým se roku 1813, doslova valila, vojska různých národů celé Evropy.

 

S válečnými útrapami se zdejší obyvatelé setkali již roce 1809.Tehdy pruský vévoda Friedrich Wilhelmvon Braunschweig (1771/1815) naverboval v Čechách, pod rakouskou záštitou, sbor dobrovolníků odhodlaných protiNapoleonovi bojovat. Brunšvický sbor,nazývaný podle převážně černých uniforem „Černou legií“ se před vstupem na saské území nakrátko utábořil v Petrovicích.Sousední Sasko bylo v té době spojencem Napoleona. Podle dobových pramenů vnikli Sasové 25.května 1809 do Petrovic kde přemohli patrolu dobro-volníků rakouského rytmistra Katteho. Protože nebyla saskému kurfiřtovi zaplacena požadovaná válečná daň, vojáci vesnici vyrabovali .Mimo jiné zajali a oloupili nadporučíka Castiglioneho, který na hranici velel rakouským kordonistům. Petrovice se nadporučíkovi staly osudné-o čtyři roky později, 19.září roku1812, zde umírá. Saská vláda sice později uznala nesmyslnost drancování a nabídla petrovickým občanům odškodnění, ovšem jestli k vyrovnání došlo, o tom se již nikde nepsalo. Brzy po přepadení vesnice postoupili Rakušané, pod velením generála AM-Ende i s brunšvickou „Černou legií“ do Drážďan.Když Francouzi s vojskem saského kurfiřta táhli na Drážďany, generál AM-Ende, na základě rozkazu, Sasko opustil. Rakouská vojska se do Čech vrátila 28.června 1809.

 

Za začátek celé pohromy, která Petrovice později postihla, můžeme považovatústup Napoleona od Moskvy zimě roku 1812, kde se mu v krutých mrazech zhroutil velkolepý sen o vytvoření mohutné říše pod francouzskou nadvládou. Dovršením jeho neúspěšného ruského tažení byla bitva na řece Berezine,ve které utrpěl zbytek jeho armády při svém ústupu těžkou porážku. Z původních 500 000 vojáků,opouštělo zimní Ruspouhých 50000 mužů. Na jaře roku 1813 vytvořily Evropské mocnosti, Rusko,Prusko a Švédsko protifran-couzskou koalici.V létě, kdy se bojující strany dohodly na krátkém příměří,se k původní trojici spojenců při-pojilo i Rakousko. V okamžiku jeho zapojení začala mezi spojenci a francouzským císařem jednání, která z Prahy vedl kníže Metternich a z Drážďan, které byly hlavním operačním centrem Napoleona v Evropě, sám Napoleon. 

 

Hlavní komunikační tepnou, kterou projížděli sem a tam vyslanci a kurýři obou stran, byla tradičně silnice vedoucí petrovickým údolím. Vyjednávání však nebyla úspěšná a jako konečné řešení situace viděli spojenci ve vojenské akci proti Napoleonovi. Pro tento účel byly vytvořeny tři mohutné armádní sbory. První armádu, zvanou „Česká armáda“ (nebo také „Hlavní armáda“) tvořilo 70.000 ruských vojáků, kteří přišli do Čech 11.srpna 1813, dále pruský sbor generála polního maršála Friedricha von Kleista a rakouská armáda.

 

Vrchním velitelem „České armády“ byl jmenován rakouský polní maršál Karl Filip kníže Schwarzenberg, který tak měl k dispozici bojovou sílu o 200.000mužích. Spolu s druhou armádou tzv„Slezskou“ pod velenímpolního maršála von Blüchera a třetí „Severní armádou“, které velel švédský korunní princ Carl Josef Bernadott, dosáhla válečná síla spojenců 500.000 vojáků. V polovině srpna se soustředila „Česká armáda“ za Chebem a v prostoru mezi Louny a Litoměřicemi, odtud byla vyslána k válečné operaci k Drážďanům.

 

Jako podpůrné jednotky následovali Wittgensteina ruští a pruští vojáci, a předvoj tvořila 1.lehká divize rakouského poručíka Moritze knížete Liechtensteina (1775- 1819). Ruský generál Roth, velitel 2.brigády 14. pěší divize von Helfreicha, dosáhl se svým předvojem Petrovice 22. srpna. Následující den,23. srpna o páté hodině ranní, se před odchodem z vesnice shromáždilo ruské vojsko u místní pošty, kde dostali od ruského pravoslavného duchovního požehnání.Generál Roth postupoval k Hellendorfu (vesnice ležící přímo za hranicí na saské straně) s 5 regimenty myslivců č.21,24, 25, 26 a 34, dále se dvěmakozáckými regimenty (Illovai a Radionov),s husarským regimentem Grodný a s jízdní dělostřeleckou baterií č.6. Sotva překročil hranici musel okamžitě vytvořit bojovou formaci, protože byl napaden francouzskými vojáky. Své jednotky posiloval dvěma jízdními eskadrami kozáků a hulánů, kteří ho postupně docházeli. Když takto napadli Francouzi jeho předvoj, rozkázal generálu Lűtzowi, který stál ve střední části Petrovic, aby odbočil směrem na Mordgrund a Hellendorfu dosáhl přes Bienhoff. Třetí kolona pod velením plukovníkaWeroschkina dostala rozkaz obejít Špičák (Spitzberg - vrch u vesnice KRÁSNÝ lES) a do Gottleuby pokračovat přes Oelsen. Tímto seskupením byla francouzská armáda směrem od Petrovic sevřena ze tří stran a stáhla se zpět do Berggießhűbelu. Ještě celý další den (24. srpna) procházeli koaliční vojáci Petrovicemi do Saska. O dva dny později, 26.–27. srpna se znepřátelené armády střetli v bitvě u Drážďan, ve které koalice utrpěla porážku. Když Schwarzenbergzhodnotil situaci, vydal 27. srpna v 5.00 hodin odpoledne tento rozkaz k ústupu : “Armádní útvary pod vrchním velením generála Barclaye a Wittgensteina, též druhý pruský a všechny prusko-ruské rezervy se stáhnou zpět z bojiště přes Dohnu, Berggießhübel do Petrovic a odtud do Teplic.“.Přes Krušnohoří byla armáda vedena čtyřmi úseky, přičemž petrovická silnice byla určena pro přesun ruských vojsk. Těsně před příchodem vojenských jednotek projížděli vesnicí rejtaři s černobílým praporem a vyzývali obyvatele, aby opustili své domovy a uchýlili se do bezpečí. Mnozí se ukryli v hustých okolních lesích, další odcházeli do válkou méně ohrožených míst, jako Rájec (Raiza), Tisá (Tyssa), Libouchec (Königswald), Čermná (Leukesdorf), Javory (Eulau), Lipová (Spandorf) a jiné. 

 

Brzy se v Krušných horách objevila 1.divize ruského generálmajora hraběte Wittgensteina, která měla za úkol dorazit k Drážďanům přes Chlumec a Petrovice.

 

Polní maršál Barclay se ale obával francouzské přesily a proto rozhodl, že prusko-ruské rezervy a jednotky generála Kleista a Wittgensteina nebudou ustupovat do Teplic petrovickou silnicí, ale část vojska použije cestu přes Altenberg. Očekávalo se, že Napoleonův sbor, aby zabránil úniku spojenců do Čech, bude postupovat po obou březích Labe na Königstein a Pirnu. Z toho důvodu ponechal Barclay u Königsteinu posádku pod velením prince Eugena von Württenberg (1788/1857) o síle 20 batalionů,26 děl a s 13.000 muži. Protože francouzský generál Vandamm přesunoval ke Königsteinu další jednotky z Liliensteinu,stáhl se princ Würtenberg nazpět do vesnice Krieschwitz, kde zdržoval francouzskou přesilu. Generál kníže Alexander Ivanovič Ostermann-Tolstoj obdržel rozkaz ustoupit do Teplic přes Maxov a Dipoldiswalde. OvšemWürttenberg správně poukázal na nebezpečí které by spojencům hrozilo v případě, že by se nepříteli uvolnila „Velká cesta“ přes Berggießhübel na Petrovice a odtud na Nakléřov. Kdyby se totiž Vandammovi podařilo proniknout do teplické kotliny dříve než ustupující Českéarmádě, hrozilo by jí obklíčení. Generál Ostermann, po krátkém zaváhání, na návrh vést ústup směrem na Petrovice a odtud dále do Teplic přistoupil. Za této situace bylo pro spojence nejdůležitější ovládnout silnici dříve než se to podaří Francouzům. Bojové jednotky Ostermanna tvořilo 8 batalionů první ruské gardové divize generálaRosena,19 batalionů druhého tělesa pěchoty prince z Württenbergu, 4 bataliony první brigády 14.divize pěchoty generálmajora Helfreichacelkem 31 batalionů. Princ Leopold von Sachsen Koburg velel 4 jízdním eskadronám pluku císařovniných kyrysníků, 6 eskadronám tělesné gardy pluku hulánů a 4 eskadronám tatarských hulánů. 

 

Důležitosti petrovické silnice si byl Napoleon dobře vědom. Před Stoplenem pověřilVandamma, aby v čele 30.000 mužů překročil u Königsteinu Labe a uzavřel spojencům ústupovou cestu přes české průsmyky. S posilami které dostal, mělVandamm k dispozici 52 batalionů, 29 jízdních eskadron a 80 děl. Byla to 1.divize generála Philippon, 2.divize Dumonce, Mount Duverent, brigády barona Quiota a knížete Reusse, z jízdních eskadron to byla divize generálaGorbineaua a brigáda generála Gobrecheta. Nyní další vývoj situace závisel od velké míry na tom, zda se francouzskému sboru obchvatný manévr podaří. Od Pirny postupoval Vandamm přes Zehistu a výšinu Kohlberg. Třikrát byla tato výšina obsazena ruskými jednotkami a třikrát se na ní vrátily Francouzi, kteří pronikali stále vpřed,až se jim podařilo obsadit část lesa za Hellendorfem, kam navečer, k Reussově brigádě dorazil, generál Vandamm.

 

K ustupujícím Ostermanovým divizím se připojila 1.gardová divize podplukovníkaAlexandra Petroviče Jermolova, kterou tvořily známé pluky Semenovský, Preobraženecký a Izmailovský. Rusové, ustupující v nerovném boji k české hranici, měly asi 15 000 mužů a čelili tak téměř trojnásobné přesile. Přesto se jim podařilo probít se středem francouzského uskupení v Hellendorfu do Petrovic . Generál Knöring odbočil u Berggießhűbelu a do vesnice přišel spolu s dalšími jednotkami postranní cestou. 28. srpna 1813 se armádní útvary pod vrchním velením generála Barklaye, tj. Wittgensteinský, druhý pruský a všechny ruské a pruské rezervy stáhly z drážďanského bojiště zpět do Petrovic. Sbor generála knížete Ostermann-Tolstého se utábořil v celé délce vesnice. Postavení Rusů bylo následující: gardy Ostermanna a Jermolova stály v horní vsi, kyrysníci prince von Sachsen-Koburg uprostřed vesnice, část jednotek Helfreichovýchve středu obce a další část v dolní vsi, Schachkoffského vojáci v dolní části vesnice a Knörringovi huláni přímo na hranicích.

 

Ojedinělé francouzské bojůvky postupovaly od Hellendorfu na Hundertuch (Hladov-část Petrovic ležící těsně za hranicí), a snažily se pravděpodobně obejít na východní hraniční planině ruské jednotky.Mezitím dorazil doPirny Napoleon a generálu Vandammovi, který již dosáhl Hellendorfu, nařídil na Petrovice zaútočit. Princ z Neuschatelu napsal Vandammovi: „Pane generále, císař vám rozkazuje, abyste zamířil na Petrovice s celým tělesem armády, divizi Corbineau, 42 divizí a brigádou druhého tělesa jíž velí kníže Reuss, čímž vaše bojové síly vzrostou o 18 batalionů. Císař žádá, abyste sebral dohromady všechny jednotky a abyste přemohl prince z Würtenbergu, kdyby se tento odvážil vám postavit na odpor. Jeho Výsost Napoleon míní, že vy ještě předtím se dostanete na princovou ústupovou linii od Děčína do Ústí a Teplic a budete moci zajímat vozy, opozdile a všechno, co následuje.“ Krátce po 2 hodině ranní 29. srpna, zaútočil Vandamm na postavení Rusů v Petrovicích. Do údolí klesla hustá mlha, která jako závoj skrývala domy, stromy i vojáky a vadila jak Francouzům tak i Rusům.NaOstermannův příkaz zapálily ruské gardy ještě na hranicích velké ohně, které měly dýmem oklamat útočící Francouze. Mezi vojsky se rozpoutal boj na linii od Schenkbocku a Obecního lesa až k Hladovu. Kolem páté ráno se pod ochranou mlhy a dýmu začaly ruské gardy stahovat ze střední vsi do horních Petrovic, kde se snažili vytvořit novou bojovou formaci. Francouzi pronikali do vesnice i postranními cestami, např. z Bienhoffu polní cestou vedoucí kolem čísla popisného 185. Kolem půl šesté ráno napadly ruské pozice od severu a východu další sledy Francouzů. V této druhé bitvě se vyznamenal pluk kyrysníků prince von Sachsen/Koburg, který měl za úkol chránit zadní voj ustupující pěchoty.S podporou Knörringových hulánů se mu podařilo zatlačit útočící Francouze zpět. Tím získaly ruské gardy dostatek času k ústupu směrem na Panenskou (Jungferndorf), Nakléřov a dále do teplické kotliny. Jako poděkování za tento bojový čin, obdržel později pluk kyrysníků prince von Sachsen-Koburg označení „Petrovické stříbrné trumpety“. Sotva byl útok Francouzů odražen, mlha zmizela a Vandamm spatřil, s jak slabým ruským oddílem se utkal. Z francouzské strany se do bojů v Petrovicích zapojila brigáda Douceta a Kreutzera, dělostřelecká 42.divize a později Quiotova brigáda, spolu s jejich zavazadlovými a muničními vozy. Celý den postupovalo francouzské vojsko za ruskými oddíly, a to až k Chlumci a Přestanou (Priesten). 

 

Při ústupu od Drážďan se zdržel v horách u Fürstenwaldu se svým sborem pruský generál von Kleist, kterému zbýval k pochodu z Krušných hor již jen průsmyk u Kyšperku (Geiersburg) nad městem Krupka. Za situace, kdy část spojenců ustoupila k Přestanovu a část armády zůstala v Sasku, se velení ruských vojsk rozhodlo zastavil další postup Francouzů vytvořením souvislé obranné linie za Přestanovem. Generál Vandamm který se domníval že pronásleduje poraženého nepřítele, nečekal na posily, napadl k večeru 29. srpna ruské vojsko a zmocnil se Strádova (Straden) a Přestanova. V bitvě u Přestanova a Chlumce se postupovalo podle plánu, který navrhl šéf generálního štábu hrabě Radecký. Jádro tohoto plánu znělo: “nepřítel musí být zatlačen zpět od Chlumce do Petrovic, zatímco kolony Kleistovy jej musí napadnout z týlu. Jest-li že se to podaří, je bitva rozhodnuta“. Boj se znova rozpoutal 30. srpna, kdy byli Francouzi postupně obkličování a volná cesta k ústupu jim zůstávala jen Nakléřovským průsmykem. 

 

V 5 hodin ráno 30. srpna se dal von Kleist na pochod se Saska a protože cesta přes pohoří byla neschůdná, rozhodl se pro směr Větrov (Streckemwald) a odtud na Nakléřov, kterého dosáhl v 8 hodin. Současně dorazil z Petrovic na Nakléřov francouzský transport s municí. Pruské jednotky posádku pobili a celý náklad ukořistili. Z týlu nakléřovské výšiny napadlo 20 000 mužů sboru generála vonKleista nepřátelské vojsko a uzavřelo tak obklíčení francouzské armády. Za svůj podíl na vítězství obdržel von Kleist 13.června 1814 titul „Graf von Nollendorf“.Prudkým útokem na Kleistův sbor u Telnice (Tellnitz) se ještě podařilo části francouzské jízdy probít cestu do hor, ale Vandamm byl se zbytky svého sboru čítající přes 10 000 mužů zajat ruskými kozáky.

 

Zobrazení bojů u Chlumce a Přestanova

Zadní voj Kleistova sboru tvořil generál Ziethen, který obdržel od generála v Saském Glashütte rozkaz pochodovat se 7 bataliony, 4 jízdními eskadrami, 2 regimenty husarů a 12 děly přímo od Liebenau Ölsengrund a Ölsen na Petrovice.Ziethen postupoval na Panenskou aby se spojil s hlavním tělesem koaliční armády po vítězné bitvě u Chlumce . Na úrovní Obecního lesa narazil na prchající Francouze, zejména jízdní oddíly, a protože se cítil být napaden, obsadil les pěchotou a s ostatními jednotkami zaujal bojové postavení přímo v Petrovicích. Celou noc a celý den táhla ustupující francouzská armáda Petrovicemi, vesnicí proběhlo i stádo koní bez jezdců, které si odváděli pruští vojáci až ze saského Hellendorfu. Za těchto bojů utrpěli smrtelná zranění francouzští generálovéDunesma a Quiot.

 

Petrovice se opět dostaly do rukou spojenců. Za těchto okolností bylo nutné si pojistit vítězství a proto byly vytvořeny tři předsunuté oddíly, které měly hlídat krušnohorské průsmyky. Jedna jednotka byla poslána do Petrovic, kde měla za úkol střežit jednak petrovickou silnici a dále cestu od Breitenau a Krásného Lesa a z východní strany pak cestu od saského Königsteinu,Rosenthalu a tím pádem směr od Libouchce. V roklích okolo vesnice byly vybudovány zátarasy. Ve dne2.září se vydal na pochod z teplické kotliny generál Wittgenstein a s prvním a druhým korpusem ruské pěchoty a s brigádou generála Klüxe dosáhl Nakléřova.Do Petrovic došel pruský předvoj Ziethenových oddílů.O tři dny později, 5.září ,stál již Wittgenstein v Petrovicích a na jeho post na Nakléřově postoupil generálBarclay. 6.září se posunul Ziethen do Berggießhübelu a následující den, 7.září, přeložil svůj hlavní stan z Nakléřova do Petrovic, kde se již nacházela první divize granátníků a jedna lehká divize gardové kavalerie, generál Barclay V následujících dvou dnech se posunuliWittgenstein, Pahlen, Ziethen a Rajevski k Zehistě, odkud ale byli donuceni se za stálých bojůvek stahovat zpět na českou stranu hranice. Napoleon se nemínil se svou porážkou u Chlumce smířit. Rozhodl se obejít spojenecké jednotky stojící u Petrovic a teplické kotliny dosáhnout přes Göpperdorf, Liebstadt, Breitenau, Habartice (Ebersdorf) a Kyšperk. Když Wittgenstein zjistil jaké nebezpečí spojeneckému vojsku hrozí, odvedl ihned své oddíly od Hellendorfu nazpátek do Petrovic a později až k Chlumci, kde vybudoval vojenský tábor. Zatímco Kleist s 10.a 11.brigádou táhl na Nakléřov,zaujal hrabě Pahlen postavení v Petrovicích aby hlídal Napoleona,kdyby se objevil v Breitenau .U Hellendorfu stál princWürttenberg s 2.ruským tělesem. Na příkaz Napoleona bylo ustupující ruské vojsko pronásledováno hrabětem von Lobau. Spojeneční velitelé Pahlen a Ziethen se postupně stahovali s kozáckými pluky až k Chlumci, kde v bojovém postavení očekávali francouzké vojsko. Napoleonovi se ale pokus, dostat se do teplické kotliny přes Kyšperk nepovedl. Jeho úmysl ztroskotal na Rajevskéhogranátnících. Změnil taktiku a pokusil se obejít vojska soustředěná kolem Petrovic přes Nakléřovský průsmyk. Vrátil se zpět do Breitenau, kde z 10. na 11. září přenocoval, a ráno 11.září přijel na Nakléřov zhodnotit situaci svého vojska. Z věže nakléřovského kostela sv.Josefa měl dobrý rozhled na postavení nepřátelského vojska v celé teplické kotlině.

 

Navečer 11. září zůstal v Petrovicích, kde přenocoval na faře, a 12.září se vrátil do Pirny a odtud do Drážďan. K Francouzům, kteří již stáli v Petrovicích, se přidala tzv. „Mladá francouzská garda“. Velitelé spojeneckého vojska se rozhodli vysílat do nepřátelského postavení průzkumné hlídky.Jedna z těchto hlídek pod velením Pahlena se pohybovala se směru od Libouchce k Oberwaldu. Hrabě Pahlen se odvážil k hornímu obecnímu lesu a pronikl císařskou silnicí až k prvním petrovickým domům, kde napadl přední hlídky Francouzů. Rychle přivolal posily a se 4 bataliony se mu podařilo vytlačil francouzské vojáky ze středu vesnice. Ti se nedokázali znova seskupit do bojového postavení.Toho využily dva ruské husarské pluky a znovu zaútočily. Z úzkého petrovického údolí neměli Francouzi žádnou únikovou cestu a přes to, že se tvrdě bránili, padlo do ruského zajetí 700 vojáků a 10 důstojníků. Spojenci, kteří neustále napadali francouzské vojáky, se probojovali až do petrovické dolní vsi.S pomocí jednotek Kaisarova které stály na okraji pravého křídla spojenců a zaútočily z výšin nad dolní části vesnice, bylo francouzské vojsko zatlačeno k Hellendorfu. Spojenci opět Petrovice obsadili a pronásledovali ustupující nepřátelské vojsko až k Hellendorfu a Markesbachu a obě vesnice obsadili. Večer 14.září stál v MarkesbachuKaisarov, na výšině za Hellendorfem směrem na Berggieshübel Schachkoffski, v Hellendorfu Gorčakov a v Petrovicích, kam přenesl hlavní štáb, generál Wittgenstein.

 

Když koaliční vojska vytlačila Francouze z Petrovic, opustil Napoleon 15.záříurychleně Drážďany a hraběti von Lobau poslal posily s rozkazem Petrovice znovu získat. Francouzským vojákům se podařilo dobýt Hellendorf a donutili spojence k rychlému ústupu a stažení se k Petrovicím. Podporovány ruskou jízdou a jednou brigádou prince Augusta Pruského, který se opíral pravým křídlem o výšiny u Petrovic, zaujala pátá ruská divize generála Gorčakova před Petrovicemi obrannou pozici a ze svého postavení kryla ústup ostatních jednotek. Mezi vojsky se rozvinul boj, ve kterém byly všechny útoky Francouzů odraženy.Velké ztráty jim způsobila silná dělostřelecká palba brigády princeAugusta. Francouzům se nepodařilo zcela obsadit Hellendorf a tak se jednotlivé oddíly pokoušely do Petrovic dostat jinými cestami. Jedna cesta byla směrována na Bienhof, další směrem na Špičák. Když Rusové zpozorovali záměr nepřátel o jejich obchvat, ustoupili zpět a Hellendorf byl zcela obsazen Francouzi. Večer15.září stáhl Wittgenstein 3, 4 a 14 divizi ruské pěchoty až na Nakléřov a hraběPahlen, který zůstal v Petrovicích , obdržel pokyn zdržovat nepřítele co nejdéle a teprve později se rovněž stáhnout na Nakléřov. Ve čtvrtek 16.září bylo chladno a mlha byla jak v údolí tak i na výšinách, slunce probleskovalo jen občas. Kolem jedenácté hodiny dopolední zaútočilo francouzské vojsko proti ruským oddílům stojícím ve vesnici. Doslova se přiřítila 25. eskadrona francouzské jízdy následována mohutným proudem pěšáků. V údolí a na obou výšinách stáli Rusové jako zeď, která měla být nepropustnou překážkou pro vstup do petrovického údolí. V nejdolnější části vsi stála jízda hraběte Pahlena, napravo od ní 5.ruský husarský pluk s podporou ruské divize pěchoty, a pravé křídlo tvořili hnědí husaři prince Augusta. Mezi pruskými hnědými husary a lehkou francouzskou jízdou hulánů došlo k urputnému boji. Husaři odolávali tak dlouho, dokud ostatní část spojeneckých jednotek nedosáhla horní vsi. Francouzi, kteří stáli ve středu vesnice, se pokusili ruské jednotky obejít. Zaútočili na císařskou silnici, která byla v týlu spojenců, a na jejím vrcholu došlo k bojovému střetnutí. Spojenečtí vojáci se ukryli v horním obecním lese a roztahovali bojovou linii přes celou šířku výšiny. Znovu se rozhořel boj ve kterém byl zraněn a zajat pruský plukovník Blücher.Když byl předveden před Napoleona, na jeho otázku: „Kolik má Váš král vojáků?“ odpověděl: „Tolik, kolik má věrných poddaných!“.Protože ústup spojenců z Petrovic byl ohrožen, posílil generál Kleist vojáky hraběte Pahlena2.pruským útvarem armády. Vlevo od Petrovic zaútočila polská lehká jízda, ale první slezský husarský pluk, který dorazil, musel ustoupit. Když Kleist zjistil, že situace začíná být nebezpečná, dal oddílům generála Ziethena a zadnímu voji generála Pahlena rozkaz k ústupu na Nakléřov a dále do Přední Telnice (Vordertellnitz) a na úpatí nakléřovských výšin nechal zbudovat zátarasy. Petrovice měly nyní v držení Francouzi. Odpoledne 16.září přijel do vesnice se šesti vozy a s celým svým štábem Napoleon, ubytoval se v domě čís.7 a k večeru se jel podívat na Nakléřov který spojenci vyklidili.

 

Ráno 17.září se Napoleon vrátil na Nakléřov a opět z věže kostela sledoval pohyb vojsk . Když se o Napoleonově přenocování v Petrovicích dozvěděl vrchní velitel spojeneckých vojsk kníže Schwarzenberg, neváhal, a tentýž den(17.září) zaútočil na francouzský sbor u Varvažova (Arbesau), Chlumce a nakonec u Nakléřova. V bitvě, která skončila vítězstvím spojenců, zahynulo přibližně 2000 francouzských vojáků a do zajetí padlo údajně dalších 2000 vojáků, spojenců neschopných dalšího boje bylo 1000. Pod Napoleonovým vedením zaútočili Francouzi ještě ze své základny nad Knínicemi (Kninitz), ale to se již dala jeho vojska na ústup. Napoleon ještě jednou přenocoval z 18. na 19.září v Petrovičích na faře a pak se přes Pirnu vydal do Drážďan.

 

Vítězný Schwarzenberg obsadil 20.září Nakléřov. Jednu rakouskou divizi přesunul jako předvoj k Petrovicím proti francouzským jednotkám haběte Lobauaa s jednotkami Longuevilla vytvořil uzavřenou frontu od Oberwaldu přes Tisou až po Sněžník (Sneberg). Soustředil tak všechny své bojové síly proti Petrovicím, odkud se mu podařilo vytěsnit ustupující francouzská vojska. Ve vesnici pak zůstalo hlavní těleso spojenců a Schwarzenberg z ní vedl své jednotky na Drážďany, a dále na Lipsko kde se později spojil s ostatními armádními sbory . Po skončení bojů na české straně hranice dostaly události rychlý spád. Petrovicemi nyní procházely vlastní rakouské jednotky a jednotky spojenců. 27.září byl vytvořen oddíl rakouské armády pod velením hraběte Colloredo-Mansfeld, který zaujal pozici na linii od Labe, přes Oberwald až k Petrovicím a který vystřídal ruské a pruské přední hlídky. Mezi Petrovicemi a Hellendorfen stál princ Eugen von Hessen-Homburg, u Nakléřova divize Schnellerova. Poláci ve službách spojenců měli za úkol krýt pohyby ostatního vojska a chránit průsmyk k Teplicím. K Petrovicím, Hellendorfu a Habarticím (Ebersdorf) byl 5.října rozmístěn nově utvořený rakousko-ruský předvoj a přímo do Petrovic byl odvelen ruský generálIvan Fjodorovič kníže Paskevič(1782-1856). Tři další vojenská seskupení byla přesunuta do Breitenau, Liebenau a Zinwaldu. Dne 8.října ležela v petrovickém údolí hustá mlha, která se rozplynula teprve k polednímu. Do tohoto počasí přijel do Petrovic pruský král Friedrich Wilhelm III, aby odtud řídil bitvu u Berggießhűbellu. Ruské oddíly generála Paskeviče měly za úkol setrvat ve vesnici tak dlouho, dokud neuslyší dělostřelbu od Breitenau, znamení, že začala protifrancouzská ofenziva. Protože se smluvené znamení stále neozývalo, rozhodl se Paskevič, bez předchozí dohody, zaútočit na protivníka stojícího směrem na Berggiesshübel. Pod svým velením měl k dispozici tři bataliony myslivců, čtyři eskadrony hulánů, jízdu generála Czaplice a menší počet děl. Útok se podařil a tak mohli spojenci postupoval dále do saského vnitrozemí. Večer, po vítězném boji, se vrátil pruský král Friedrich Wilhelm III zpátky do Teplic. Nyní přeložil do Petrovic svůj hlavní stan pruský generál Beningstein a napadal odtud Francouze, kteří se stáhli k Dohně. Po tvrdém boji spojenci Dohnu dobyli.

 

Pruský generál v carských službách Lewin August hrabě von Bennigsten (1745-1826)

 

Do Petrovic dorazil 11.října útvar hraběte Osterman - Tolstého, a po přenocování ve vesnici postupoval 12.října dále na Drážďany. 

 

Bitvou u Chlumce začala série válečných úspěchů koalice, jejímž výsledkem byla porážka napoleonské armády u Lipska ve dnech 16-18.října 1813. 

 

Po osvobozujících bojích proti Napoleonovi se i obyvatelům Krušnohorské oblasti Petrovic potvrdilo, že každé válečné tažení v blízkosti domova znamená neštěstí a že samotné pochody a ubytování vojsk, ať se jedná o nepřítele či přítele, zanechávají po sobě chudobu, nemoci a často smrt. Tak se i v pozdním podzimu roku 1813 nacházela obec Petrovice v zoufalém a smutném stavu. Pole, louky a zahrady byly udupány, nesklizené a přezrálé obilí vojáci buď zkonzumovali nebo zničili. Domy byly vyloupené, poničené od střel nebo přímo vypálené. Všechno dřevo z okolních lesů i z vesnických budov bylo použito na ohně pro zahřátí vojáků.Kronika uvádí, že před válkou byl nově opraven a zrekonstruován dům čp.170, přesto byl rozebrán celý štít a střecha a všechno dřevo použito. V okolních lesích vojáci doslova slídili po dobytku,v Petrovicích prý Francouzi ukořistili 40 kusů. Lidé ztratili veškerý svůj majetek když nestačili rychle a obezřetně ho ukrýt. Válečné zkáze neušla ani budova školy, pošty, fary a dokonce ani místní kostel. Během bojů sloužily tyto objekty jednak jako ošetřovny a lazarety zraněných vojáků a jednak jako ubytovny a stanoviště velitelů pro všechny důstojníky všech zúčastněných armád. Nejhůře byl ale postižen kostel. Vše, co nebylo pevně přibité, posloužilo vojákům k postavení provizorních chatrčí a tak použili nejen lavice, skříně, dveře ale dokonce i obrazy a varhany. Na poválečné obnově kostela se podílela široká veřejnost, včetně okolních vesnic.Varhanářští mistři, bratři Fellerové z Kőnigswaldu ( Libouchce), postavili v roce 1818 nové varhany.Továrníci Franz Kreische, Josef Lőbel, Wenzel Schőnbach a obchodník Anton Streit z Lito-myšle, petrovický rodák, opatřili nové ciborium - kalich pro svaté přijímání. Věžní hodiny zakoupila obec, která také po celá léta platila se svého rozpočtu jejich natahování. Jistý Josef Schneider zakoupil obraz sv.Fabiana a sv.Sebastiana který býval v záslibný den, tj. 20.ledna, vystavován na hlavním oltáři. Ze zrušeného kapucínského kláštera Mnichovo Hradiště obdržel kostel lampy, svícny, obrazy, mešní roucha a velkou dubovou skříň pro sakristii. Ve válečné vřavě vzala za své i polní kaplička zasvěcena Nejsvětější Trojici kterou v roce 1757 nechal postavil výrobce přezek Christian Heike. Na jejím místě byl za finanční pomoci Berharda Heika postaven v roce 1839 kříž s obrazem Nejsvětější Trojice, ke kterému se každoročně konalo procesí. 

 

Ke všemu válečnému utrpení a starostem obyvatel o holé živobytí, se ve vesnici objevila epidemie horečnatého onemocnění, kterou všichni nazvali mor. Lze se domnívat, že původci této nemoci byli ranění francouzští vojáci, kteří se v říjnu a prosinci r.1813 při své cestě do zajateckých táborů, několik dní zdržovali v obci. Nemoc se šířila velmi rychle a na jejím rozšíření měla hlavní vinu nedostatečná lékařská péče, chybějící hygiena a nedostatek jídla. Prameny uvádí že zde zemřelo mnoho francouzských vojáků a že této „černé smrti“ začalo podléhat i místní obyvatelstvo. V dobových zprávách se například říká, že 9.října 1813 zemřelo 8 osob, rovněž tak 20.října. Dne 21.února 1814 zemřelo 9 lidí a 21.března zemřelo dalších 13 obyvatel. Vzhledem k nebezpečí rychlého rozšíření nemoci muselo dojít k urychlenému pohřbívání obětí a pro nedostatek místa na petrovickém hřbitově, byl na pozemcích patřících poště a faře vykopán společný masový hrob. Zde nalezli místo svého posledního odpočinku jak neznámí francouzští vojáci, tak všechny oběti z řad místních obyvatel. Bez rakví, zabaleni jen do bílých prostěradel. Vlna obětí opadla až v roce 1814, kdy mor zmizel jak nevítaná návštěva, která musí jít dále. Celkem zemřelo 200 obyvatel Petrovic, jiné zdroje však mluví až o pětistech mrtvých, jestli-že se k nim připočítají i francouzští vojáci. 

 

V létech 1814 a 1815 postihla již tak zbídačený kraj další pohroma - neúroda, která zvětšila utrpení zdejších obyvatel. V krásnolesenské farní pamětní knize se uvádí : „Tato bída byla ještě velice zvětšena následujícími dvěma roky neúrody, kdy strych zrní byl placen nějakých 40 zlatých v bankocetlích, kteréžto bankocetle finančním patentem z 1811 velice poklesly v hodnotě. Touto válkou a dvěma roky neúrody jsou chudí obyvatelé pohoří tak zchátralí, že se více než 20 roků vůbec nevzchopí a nevzpamatují“. 

 

V Petrovicích se nebojovalo na jednom místě. Boje probíhaly po celé jejich délce, celé dlouhé dva měsíce a průchody vojsk neměly konce! Zkuste si nyní odmyslet vše, co patří k dnešní době, zapojte svou fantazii a projděte se vesnicí válečných dnů roku 1813.Představte si úzké petrovické údolí s okolními výšinamipochodující vojáky v pestrobarevných uniformách, koně, jak pádí s jezdci přitisknutými k hřívám, odlesky zbraní na slunci, střelbu a křik raněných, povely velitelů a boj muže proti muži, sem a tam projíždějící muniční a zásobovací vozy.Večerní táborové ohně s unavenými a hladovými vojáky, ruch při vydávání menáže,posly, řítící se od útvaru k útvaru, porady hlavních velitelů na velitelských stanovištích. Řinčení zbra-ní, ozvěny bojů a všude kolem pach spáleniště a smrti! A mezi tím vším vystrašené civilní obyvatelstvo! 

 

Připomínkou tohoto smutného výročí proto uctíme památku nejen těch, kteří v tomto boji padli, ale i těch, kteří válečnou hrůzu přežili,dokázali vstát a začít znova budovat svůj domov.

 

Napsala / ing.Jana Jirásková

Použité materiály / Dr.phil.Rudolf Püschel – Anfang und Ende deutsch-böhmischen Heimat

Foto / Galerie „Ermitáž „ Moskva

Internetové stránky

 

Na paměť bojů v roce 1813, byl postaven v Petrovicích pomník jako vzpomínka na všechny padlé v této válce.(V pozdějších letech byl nahrazen pomníkem se jmény padlých občanů Petrovic v 1.světové válce.)

 

Hlavní velení koaličních armád Jmenný rejstřík osobností uvedených v tomto článku a spojených s Petrovicemi od srpna do října roku 1813

 

Schwarzenberg Karl Philipp kníže (1771-1820) polní maršál, vrchní velitelspojenecké„České armády“ von Kleist Friedrich (1782-1823) polní maršál(od roku 1814 „Graf von Nollendorf“),velitel 2.pruského tělesa de Tolly Barclay Michael Andreas v ruštině Michail Bogdanovič Barkay-de- Tolli (1761 – 1818) ruský polní maršál, vrchní velitel rusko-pruských armádních jednotek

 

von Blücher Gebhard Leberecht -(1742-1819) pruský polní maršál velitel„Slezské armády“

 

Bernadott Carl Josef (1763 -1844) švédský korunní princ, velitel „Severní armády“

 

Ruská armáda

 

Wittgenstein Pjotr Christianovič hrabě (1769 – 1843) generálmajor, velitel pravého armádního křídla rusko-pruských rezerv 

von Helfreich Bogdan Borisovič (1773-1843) generálmajor,velitel 14 divize 1.ruského dělostřeleckého pluku

Roth Login Osipovich, (1780-1851),generálmajor, velitel 2.brigády 14.divize von Helfreicha Osterman-Tolstoj Alexander Ivanovič, hrabě (1772-1857) generálporučík,velitel V.gardového praporu Jermolov Alexander Petrovič (1772-1861) generálporučík,velitel 5.gardového pěšího pluku

Rosen Alexander Vladimirovič,baron(1778-1833) ,generálmajor, velitel 1.gardové pěší divize 

Schachkoffski Ivan Leontievič (1776-1860), generálmajor,velitel 3.divize 2.sboru ruské armády 

Pahlen Petr ALexejevič,hrabě (1745-1826), generálporučík, velitel jezdectva 

von Knörring Karl Bogdanovič (1775-1817), generálmajor, velitel jízdní divize 1. tělesa 

von Württenberg Eugen,princ (1788-1857), generálporučík, velitel II.sboru ruské armády

von Sachsen-Coburg-Saalfeld Leopold, princ (1790-1865),velitel 2.brigády první divize kyrysníků

Chaplitz Efim Ignatievič , generálporučík , velitel jízdní divize smíšeného sboru polské záložní armády 

Kaisaroff Paisia Sergejevič(1783-1844), plukovník ,velitel kozácké divize 

von Bennigsten Lewin August ,hrabě (1745-1826) pruský generál v carských službách,hlavní velitel polské záložní armády smíšeného sboru

Paskevič Ivan Fjodorovič, hrabě (1782-1856), generálporučík , velitel 26. pěší divize

Gorčakov Andrej Ivanovič - generálporučík, velitel 1.ruského dělostřeleckého sboru

 

Pruská armáda

 

August Pruský princ, generálmajor, velitel 12-té brigády 2.armádního tělesa von Kleista

von Ziethen Hans Ernst Karl hrabě (1170-1848), pruský generálmajor velitel 11.brigády pruské armády 

von Klüx Friedrich Karl Leopold, generálmajor, velitel 9 brigády 2. pruského sboru

von Hessen-Homburg princ, generálmajor, velitel 3.brigády 

von Lützow Ludwig Adolf Wilhelm ,svobodný pán ( 1782-1834) , pruský generál

 

Rakouská armáda

 

Liechtenstein Moritz, kníže (1775- 1819). – velitel 1.lehké divize rakouského předvoje 

Colloredo-Mannsfeld Hieronymus ,hrabě- velitel 1.pěší divize

von Longueville Johann - generálmajor,velitel 2.brigády 1,divize II.záložního armádního sboru 

von Schneller Andrea - velitel jízdní divize

 

 

 

Francouzská armáda

 

Vandamme Dominique Josef René, hrabě z Unebourgu (1770-1830), francouzský generál a maršál Francie

Corbineau Jean-Baptiste-Juvenal, (1776-1848) generál, velitel 2.lehké jízdní divize

Oudinot Nicolas,vévoda (1764-1847), velitel 1.pěšího sboru Mladé gardy ,maršál Francie 

Mortier Eduard Adolph Casimir Josef, (1768-1835),velitel 2.pěšího sboru Mladé gardy,maršál Francie 

Laurent Gouvion St.-Cyr markýz (1769-1830) ,maršál Francie 

Dunesme Martin Francois (1767-1813), brigádní generál,velitel 1. brigády 2. divize 1. sboru Velké armády 

von Reuss-Schleiz- Henrich, kníže,(1784-1813)velitel 2. brigády 5. divize 2. sboru Velké armády,

de Lobau Georges Mouton, hrabě (1770-1838) francouzský generál a maršál Francie 

Quiot Joachim Jerome baron du Passage (11775-1849), brigádní generál,velitel 1 pěchotní divize

Gobrechet, brigádní generál,velitel 2.brigády 1.jízdní divize

Phillippon Armand (1761-1836), velitel 1.divize 1. sboru Velké armády

Dumonceau Leon Baptiste (1760-1821), velitel 2.divize 1.sboru Velké armády