Obec Petrovice

Olympijské hry

Olympijské hry a Petrovice / 1936 – 2011

Uplynulo již 75 let od doby, kdy se celý svět připravoval na XI.olympijské hry v hlavním městě Třetí říše  v Berlíně, které byly slavnostně zahájeny 1. srpna 1936. Berlínské hry se zapsaly do novodobých dějin olympiád i tím, že přinesly další novou tradici - štafetový běh s olympijským ohněm, který byl zapálený ve starověké Olympii a nesený do místa konání her. Ocelové pochodně s hořčíkovou náplní, navržené sochařem Lemckem, byly výrobkem známého zbrojařského koncernu Krupp, Essen. Na trupu pochodně byla zobrazena trasa štafety a říšská orlice, tentokrát překvapivě bez svastiky, ale s olympijskými kruhy. 

 

Československo - německé hranice překročil olympijský oheň, po 2600 km dlouhé cestě, hraničním přechodem  Petrovice - Bahratal. Hry se konaly v období, kdy celý svět pozorně sledoval vývoj tzv. „Sudetoněmecké otázky“.  Němci v tehdejším Československu měli enormní zájem na tom, aby  olympijský  oheň byl předáván říšskoněmeckým sportovcům z rukou sudetských Němců. Tento požadavek byl předložen plaveckým spolkem „ Hellas Děčín“ („ Hellas Tetschen“) na jednání, která probíhala mezi olympijskými výbory v Berlíně a Praze. Hlavním vyjednávačem byl pan Erich Klicpera, kterému se podařilo celou záležitost dovést do vytouženého cíle.  A tak pochodeň s olympijským ohněm mělo to štěstí nést šest vybraných sudetoněmeckých sportovců– Hermann Jeswick, Josef Klieber, Erich Klicpera, Adolf Gierschik, Karl Simm a Karl Berge.

 

Je 30. červenec roku 1936 a celé Petrovice a okolí se připravují na výjimečnou a slavnostní událost, která v celých dějinách obce neměla obdoby.  Ráno, po deváté hodině,  se vydali vybraní běžci s olympijskou pochodní z Teplic směrem na Přestanov, Chlumec a odtud na Telnici, Nakléřov a do Petrovic. Stovky a stovky nadšených a jásajících diváků lemovalo ulici, k obloze byli vypuštěni poštovní holubi. Přes celou silnici v Petrovicích byl například zavěšen transparent „Zdravíme sportovce celého světa“ a těsně u hranic byl transparent „Za vítězství olympijské myšlenky“. Na saské straně hranice, přímo uprostřed silnice, byl k této příležitosti vybudován kamenný olympijský „oltář,“ na kterém zapaloval oheň a předával pochodeň poslední běžec z československého území - Hermann Jeswick. Nad nastoupenými oddíly SA, v uniformách a helmách a transparenty s hákovými kříži. 

 

Svůj zážitek později popisoval pan Hermann Jeswick  takto:

„Byl jsem posledním běžcem  - nebyl nikdo jiný než já a „ocelový stvol“, který si každý z běžců mohl nechat jako vzpomínku na tuto výjimečnou událost.  Když jsem předával oheň na říšské hranici, najednou zastavilo vedle mne auto, ve kterém seděla Leni Riefenstahl.* Pozvala mně do Berlína a já ji poprosil, zda si sebou můžu vzít přítele, což bylo schváleno. Poněvadž jsem na „své“ pochodni doslova visel, moje žena ji zabalila a ukryla ji při našem odsunu do kufru. Stejná situace se opakovala v roce 1956, při našem útěku z Východní zóny.  Během svého života jsem dostával nespočet nabídek, abych pochodeň prodal. Často mi nabízeli i více než 1.000 marek, ale i když byla období, kdy se mi moc nedařilo, neprodal bych ji ani za všechny podklady světa!

*Slavná filmová režisérka, tvůrkyně nádherné pohádky Modré světlo a neméně slavné nacistické filmové agitky o sjezdu NSDAP v Norimberku Triumf vůle. Leni Riefenstahlová pochodňovou štafetu zvěčnila ve filmovém dokumentu Olympia. Film ilustroval nacistickou představu, že antické Řecko bylo jakýmsi árijským předběžcem Třetí říše.

 

V srpnu 2009 shrnula Renate von Babka

Volně přeložila a doplnila o popis pochodně a krátce o Leni Reifenstahlové Jana Jirásková

Zdroj: wikipedia.org

 

XI. Olympijské hry 1936 Berlín, Německo

Účast československých sportovců

Československo vyslalo do Berlína dosud největší výpravu 179 sportovců, z  toho 13 žen. 

 

Gymnasté obstáli se ctí, i když medaili - za to zlatou - získal jen Alois Hudec. Družstvo v Berlíně startovalo v sestavě Jan Gajdoš, Jaroslav Kollinger, Alois Hudec, Jan Sládek, Vratislav Petráček, Jindřich Tintěra, Jaroslav Povejšil a Emanuel Löffler. Náhradníky byli ještě Josef Novotný a Alois Věchet, otec budoucí olympijské vítězky Evy Věchtové-Bosákové.  

 

Československé gymnastky se olympijské soutěže zúčastnily poprvé. Vybojovaly stříbrné medaile za vítězným Německem.  Odborníci výkon našich vysoce ocenili a napsali, že československé družstvo odjelo z Berlína neporažené. Stříbrné družstvo tvořily Vlasta Děkanová, Anna Hřebřinová, Vlasta Foltová-Hamplová, Marie Větrovská-Široká, Jaroslava Bajerová, Zdena Veřmířovská, Božena Dobešová a Košičanka Matylda Pálfyová. Náhradnicemi byly Marie Schneiderová a Marie Šretrová.

 

 

Při své olympijské premiéře zářili zejména kanoisté – v kánoe dvojic na 1000 m zvítězili Vladimír Syrovátka a Jan Brzák-Felix, na 10 000 m Václav Mottl a Zdeněk Škrland a Bohuslav Karlík byl druhý v závodě kánoe jednotlivců na 1000 m.

 

Kolekci stříbrných medailí doplnili Václav Pšenička ve vzpírání těžké váhy a zápasníci Jozef Herda v lehké váze zápasu řeckořímského a Josef Klapuch v těžké váze volného stylu. Bronzovou medaili získal za Horáckou suitu hudební skladatel Jaroslav Křička.

 

ČEŠTÍ MEDAILISTÉ NA HRÁCH

Zlato 

Alois Hudec                  1.místo         gymnastika – kruhy

Václav Mottl                 1.místo          kanoistika – kanoe dvojic 10 000 m

Zdeněk Škrlnand

Vladimír Syrovátka       1.místo         kanoistika – kanoe dvojic 1000 m

Jan Brzák-Felix

 

Stříbro

Družstvo žen ČSR        2.místo          gymnastika – víceboj žen

Jozef Herda                 2.místo          zápas řeckořímský – lehká váha

Bohuslav Karlík           2.místo          kanoistika-kanoe jednotlivců 1 000 m

Josef Klapuch              2.místo         volný styl – těžká váha

Václav Pšenička          2.místo          vzpírání  - těžká váha

 

Bronz 

Jaroslav Křička            3. místo          skladba pro orchestr