Obec Petrovice

Petrovice

Elektronická prezentace k historii obce Petrovice zde

 

Poloha

Petrovice se rozprostírají mezi nejvýchodnějším okrajem Krušných hor a Labskými pískovci. Obec vznikla při zemské bráně, kterou se z německého Halle dovážela do českého vnitrozemí sůl. Svým řazením budov podél obou stran cesty a s rozšířeným prostorem ve středu obce, jsou Petrovice typickou osadou založenou německými kolonisty. Rozkládá se v údolí potoka (dnešní název Petrovický potok) v délce 6 km se značným výškovým rozdílem. Dolní část obce u státní hranice se nachází ve výšce 433 metrů nad mořem, horní část je v nadmořské výšce 633 metrů.

 

Obyvatelstvo

Obyvatelstvo Petrovic bylo převážně německé národnosti. Češi se zde usadili za 1. republiky a byli to převážně četníci a příslušníci finanční stráže, kteří konali službu na státní hranici a na místní celnici. Co do velikosti a počtu obyvatel byly Petrovice dlouhou dobu největší obcí regionu. Dobové prameny uvádí, že v roce 1832 měly 375 domů a 2242 obyvatel a byly tak větší než Ústí, kde v 321 domech žilo 1759 obyvatel. Podle údajů ze sčítání lidu, které se v Československé republice uskutečnilo 12. února 1921, na území obce stálo 512 budov s 691 rodinami. Celkem zde žilo 2560 obyvatel, z toho mužů 1172, žen 1388, k německé národnosti se hlásilo 2509 lidí, 26 bylo Čechů a 25 lidí jiné národnosti. Po zabrání pohraničí se 4. prosince 1938 uskutečnilo lidové hlasování o připojení Sudet k Velkoněmecké říši. V Petrovicích bylo zaregistrováno 2012 voličů a výsledkem plebiscitu bylo odevzdání celkem 1998 hlasovacích lístků, z toho 1997 lístků s předtištěným slovem "JA" (Ano) a 1 lístek byl neplatný.

 

Politická a soudní příslušnost obce

Od roku 1849 do roku 1855 byly Petrovice součástí politického okresu Ústí nad Labem a soudního okresu Chabařovice. V letech 1855-1868 pak spadaly pod smíšený Okresní úřad Chabařovice a od roku 1868 až do roku 1939, kdy došlo k opětovným rozdělením pravomoc, pod politický okres Ústí nad Labem a soudní dvůr Chabařovice. Proto se Petrovice jmenovaly "Petrovice u Chabařovic". V době předmnichovské republiky se Petrovice snažily odtrhnout od politické a soudní správy Ústí a vytvořit vlastní politický a soudní okres, který by spravoval horské obce v Krušných horách. Tato snaha však vyšla naprázdno.

 

Historie obce Petrovice jako součásti panství Krásný Les

Jméno obce Peterswald (latinsky Petri silva) je v této německé formě poprvé zmiňováno v roce 1352 a s největší pravděpodobností se jedná o jméno lokátora, který odpovídal králi za osídlení zdejší oblasti. Prvními známými majiteli jsou páni z Wartenberka, kteří jsou roku 1352 uváděni jako patroni zdejšího kostela.V letech 1506-1579 byly Petrovice spolu s Nakléřovem a Krásným Lesem součástí panství Krupka. Po jeho rozdělení kupuje 18. ledna 1580 tyto vesnice od císaře Rudolfa II. saský šlechtic Damian (Tam) von Sebottendorf, který buduje nové panství se sídlem v Krásném Lese. Jeho pravnuk, Johann Damian (Tam) se zúčastnil roku 1618 českého stavovského povstání a po bitvě na Bílé hoře byl odsouzen ke ztrátě majetku a umírá 23. března 1623 v emigraci v Drážďanech. Opuštěné panství kupuje za 27.980 míšeňských kop Franz, svobodný pán von Courier, který roku 1632 pravděpodobně padl v bitvě se Švédy u Lützenu. Jeho vdova Josefina, rozená von Heede, se provdala za Mikoláše svobodného pána von Schönfeld. Páni ze Schönfeldu, od roku 1648 povýšeni na hrabata, jsou zde usazeni až do roku 1706, kdy panství získává sňatkem s hraběnkou Marii Victorii Franz Ingnác, hrabě Wratislav Mitrowitz. Dalším majitelem panství byl v letech 1793 - 1801 Rudof, svobodný pán von Hackleberg - Landau. Poté kupují panství bratři Franz a Anton Wagnerovi z Litoměřic, majitelé velkoobchodu s vínem a kožešinami. Posledním feudálním majitelem byl obchodník s textilem a majitel barvírny Anton Balle z Zwickau. V letech 1848 - 1849 došlo ke zrušení poddanství, a tím se Petrovice osamostatnily od panství Krásného Lesa. Krásný Les kupuje roku 1892 Fridrich, hrabě Westphalen, majitel chlumeckého panství, po něm ho zdědil jeho syn Otakar.

 

Škola, vzdělání

První psaná zmínka o zdejší škole je z roku 1577, jedná se tedy o jednu z nejstarších škol v regionu. Byla to jednoduchá hliněná stavba, která musela být v roce 1844 stržena a v tomtéž roce postavila obec školu novou, již kamennou. Po přijetí nového zákona o školách, kdy byla uzákoněna povinná školní docházka z šesti let na osm, byla obec nucena školu zvětšit. V letech 1905 - 1906 byla postavena nová velká budova pro národní a měšťanskou školu, která slouží ke svému účelu dodnes. Petrovická škola zavedla v roce 1902 novinu, doškolovací vyučování pro různá řemesla na úrovni dnešních učňovských škol. Vyučování probíhalo ve večerních hodinách 3x týdně a nebylo přerušeno ani za druhé světové války. Zajímavostí je také fakt, že v roce 1903 byla v Antonínově otevřena třída pro vyučování v zimních měsících, a teprve až v roce 1913 začaly děti z této osady navštěvovat školu v Tisé. Petrovická škola rovněž otevřela třídu pro děti v osadě Nové Dvory.

 

Kostel, náboženství

První zmínka o petrovickém kostelu, který stával uprostřed místního hřbitova, je datována do 2. poloviny 14. století, kdy jeho patrony byli páni z Wartenberka. Dne 8. srpna roku 1495 byl nově opravený kostel vysvěcen míšeňským biskupen Johannem ze Salhausenu. K této události došlo tři roky po objevení Ameriky! Poslední katolický farář Peter Hübner v obci sloužil v letech 1564 - 1570. Jeho nástupce, páter Martin Prätorius, sice složil slib poslušnosti ústeckému děkanovi, ale v roce 1578 přestoupil na luteránskou víru. Během třicetileté války, kdy 1. října 1636 táhlo Petrovicemi 9000 švédských vojáků na Pirnu, byl kostel vypálen a k jeho obnově došlo roku 1656. Pobělohorská rekatolizace se dotkla i zdejšího panství. Ve zprávě rekatolizační komise se uvádí, že je zde 328 obyvatel znova obrácených na katolickou víru, 146 je nekatolíků - protestantů a 393 obyvatel uprchlo z panství pro svou víru. V roce 1793 došlo k výstavbě nového kostela ve středu obce, který byl zasvěcen sv. Mikuláši. V napoleonských válkách sloužil kostel jako skladiště i jako lazaret, fara byla využívána jako velitelské stanoviště. Na obnově válkou zničeného kostela se podílela široká veřejnost, včetně okolních vesnic. V roce 1921 se ke katolické víře hlásilo 2562 obyvatel Petrovic, 33 uvádělo jako svoji víru protestantskou a 1 občan byl jiného vyznání.

 

Poštovní spojení

S úpravou zemských cest se stabilizuje síť mezinárodních poštovních tratí. K těm nejstarším v Čechách patří trasa Praha - Petrovice - Drážďany - Lipsko. První zmínka o hlavní cestě Petrovicemi je však již zaznamenána v roce 1425. V roce 1625 je cesta vedená Petrovicemi uváděna jako poštovní cesta pro pěší kurýrní poštu, kterou roku 1631 nahradila pošta jezdecká. Úsek mezi Petrovicemi a Drážďanami připadl tehdejšímu petrovickému pošmistrovi. Počátkem 17. století měl petrovický pošmistr přes 30 koní a zaměstnával 7 čeledínů a úředníků. Bylo mu též uděleno povolení ke zřízení dopravníku pro přepravu osob a přepřahání koní probíhalo výhradně v Petrovicích. Po otevření železnice ztratila zdejší silnice jako nejkratší spojnice s Drážďanami svůj význam.

 

Doprava

Ze staré zemské cesty odbočuje v horní části obce důležitá silnice na Tisou a Libouchec, další odbočka je na Krásný Les a přes Nakléřovský průsmyk starou poštovní cestou do Teplic. Vzhledem ke značné vzdálenosti železnice, nejbližšími zastávkami jsou Libouchec a Telnice, byla obec spojena s okolím omnibusovou a později autobusovou dopravou. První omnibusová linka byla zprovozněna roku 1921 a to mezi Petrovicemi a Gottleubou, později přibyla trať Chabařovice - Libouchec - Petrovice. Dalšími spoji bylo Ústí - Petrovice - Drážďany a Chabařovice - Telnice - Nakléřov - Petrovice - Königstein. V roce 1891 se v Ústí ustanovil společný výbor pro železniční spojení mezi Ústím a Krušnými horami. Projekt na železnici, která by prodloužila trať přes Petrovice do Gottleuby, byl Vídní roku 1893 schválen, ale jednání ztroskotala na nesouhlasu saské vlády.

 

Hospodářství

V 17. století byly Petrovice zemědělskou vesnicí. Z plodin se zde pěstovalo především žito a oves, později se stal výnosným chov dobytka. Tradice průmyslové výroby byla založena roku 1757, kdy zahájil zdejší občan Christian Heike domácí výrobu spon a přezek, kterou později rozšířil o výrobu knoflíků. V obci v pozdějších letech vyrostlo několik továren na drobné kovové výrobky a jejich produkty byly velice úspěšně exportovány do celého světa. Vedle tradiční kovovýroby se obyvatelé Petrovic zabývali i tkalcovstvím. A tak v roce 1890 bylo údajně měsíčně vyráběno až 150 000 metrů sametu. V obci bylo i několik menších továren na výrobu papírových krabic. Elektrický proud byl do obce zaveden v roce 1912 z Elektrických závodů v Pirně.

 

Válečné útrapy

Petrovice vždy doplácely na skutečnost, že leží na staré zemské cestě vedoucí ze Saska do českého vnitrozemí. Dějiny tohoto kousku země se přímo hemží neustálými válkami a nepokoji. Připomeňme si alespoň některé události a osobnosti, které se dotkly života obce nejvíce. V roce 1426 je zaznamenáno vydrancování vesnice husitskými vojsky, která pronásledovala vojsko míšeňských po vítězné bitvě u Ústí. Během třicetileté války v letech 1618 - 1648 se obcí střídají na svých postupech vojska saská, švédská i rakouská a všichni loupí, rabují a zabíjejí. Následky této války jsou hrozné. Dobové prameny uvádějí, že roku 1654 je v Petrovicích jen 91 usedlíků, 63 domů je obsazeno a 28 domů je neobyvatelných. Následuje série válek o dědictví rakouské v letech 1740 - 1744, které se do dějin Zemí koruny české zapsaly jako 1. a 2. slezská válka. Zemskou branou přes Petrovice se opět valila vojska jak pruského krále tak i rakouského císařství. Petrovice jako svůj hlavní stan si vybral rakouský princ Karl von Lothringen. V roce 1756 se rozhořela třetí slezská válka nazývána sedmiletá a Petrovicemi opět táhla vojska pruská a rakouská. Další válka následuje v letech 1778 - 1779 a situace s pohybem vojsk se opakuje znova. Po vyhlášení míru roku 1779 v Děčíně, projíždí císař Josef II. severními Čechami a v Petrovicích poobědvá a přenocuje. Na jeho počest je v dolní části obce vysazen dub nesoucí jeho jméno. Doba míru na překonání poválečných ztrát trvala jen krátce a do Čech se vrhl se svou armádou Napoleon. Ve válečném roce 1813 se petrovickou silnicí střídavě valila mohutná vojka ruská, pruská, saská a francouzská. Přímo v obci měla ležení ruská armáda, kterou v noci z 28. na 29. srpna během dvou hodin vytlačila armáda francouzského generála Vandamma. V září 1814, kdy ještě probíhaly na české hranici boje, údajně přespal v Petrovicích císař Napoleon, a to v domě č.p. 7. V Petrovicích pak přenocuje ještě jednou, a to z 18. na 19. září, při své cestě zpět k Drážďanům. I tato válka silně poznamenala život obce. Zahrady, pole, louky byly pošlapány, domy vyhořelé, dobytek odehmán a všude panovala veliká nouze. Váleční katastrofa byla dovršena epidemií moru, kterému v letech 1813 - 1814 podlehlo asi 200 obyvatel.

 

Poslední válkou na našem území před prvním velkým světovým konfliktem byla rakousko - pruská válka z roku 1866. A jako již tolikrát, zůstal po průchodu vojsk obcí jen hlad, zmatek a nemoci. V první světové válce padlo 98 petrovických občanů, kterým byl na jejich památku vztyčen na náměstí pomník. Posledmími, kteří před rokem 1945 použili zemskou silnici jako vstupní bránu do českého vnitrozemí, se stali 3. října 1938 o půl druhé ráno příslušníci německého motorizovaného dělostřeleckého regimentu Hamburg - Itzehoe. Poprvé v dějinách obce bylo vojsko vítáno s nadšením a vojáci se stali na sedm dní hosty zdejších obyvatel.

 

Kostel sv. Mikuláše - postavený v roce 1793 na vyvýšenině ve středu obce. Barokní podélná stavba se zaoblenými nárožími, schodištěm a zaobleným presbysteriem. Střecha pokrytá šindelem. nahoře na patce devět stpo vysoký kříž. Kostelní věž s cibulovitou střechou předtavěnou štítové stěně byla vybudována až v roe 1904. Fasády jsou členěny lizénovými rámci a polokruhově zakončenými okny opatřenými vitrážemi. Presbystář je sklenut plackou a konchou s lunetami.V lodi byla plochostropá tříramenná kruchta svedena na pilíře stlačenými oblouky. Hlavní oltář byl kamenný , měl po stranách dva sloupy mezi kterými se nacházely sochy sv.Petra a Pavla . Střed oltáře vyplňoval obraz sv.Mikoláše, nad ním byla nástavba s obrazem sv.Trojice. Zcela nahoře pyk byly umístěny sochy sv. Michaela, sv.Barbory a sv. Kateřiny. Klasicitní křtitelnice pocházela k konce 18.století. Po neodborném stavebním zásahu ve vnitřním prostoru lodě se v roce 1988 propadla střecha kostela.

 

Socha sv. Jana Nepomuckého - na podestě u kostela je umístěná na vysokém hranolovém soklu, pochází z roku 1709. Kolem r. 1950 sem byla přemístěna z blízké zahrady. Figura v ornátu s biretem na hlavě drží v levé ruce palmovou ratolest, symbol mučedníků. V pravé ruce přidržuje Krucifix, ke kterému sklání hlavu spětihvězdnou svatozáří. Nad překladovou římsou soklu je kartuše zdobená rostlinnými motivy Festony na bocích mají vinnou révu, ovoce a květiny. Objekt restauroval v roce 1998 akademický sochař Michael BMek z Petrovic a je státem chráněnou kulturní památkou.

 

Sloup Ecce homo - při bočním kostelním vstupu, Na čtvercovém soklu je vztyčena šroubovnice, na jejímž vrcholu je plastika Ecce homo z roku 1874 od Antona Bauera z Teplic, který ji na vlastní náklady a přes odpor radních instaloval v roce 1875. Sokl s profilovanou patkou a římsou má v čelní straně v líci mramorovou desku s testem a jménem sochaře. Tordovaný sloup je zakončen hlavicí sevřenou nárožními volutami. Postava zmučeného Krista je vzpřímená, má vpředu skřížené svázané roce a přes záda přehozený plášf svázaný na prsou. Hlavu s trnovou korunou odklání světec vpravo k nástupnímu schodišti. Objekt restauroval ak. sochař Michael BMek z Petrovic v roce 1998 a je státem chráněnou kulturní památkou.

 

Fara - pod kostelem byla opravena v letech 1994-1996.

 

Morový kříž - umístěný nad hřbitovem je kamenný s litinovým korpusem Ukřižovaného Krista. Byl zřízen na hromadném hrobu obětí zemřelých v r. 1814 na úplavici po napoleonském tažení.

 

Osada Nový Dvůr (Neuhof , 1824, 500 m.n.m.)

Osada leží východně od dolní části Petrovic a je dnes spojena v jeden celek s osadou Rájec.Ves vznikla kolem roku 1822, kdy vrchnost v panství Krásný Les přidělila osadníkům pozemky se stavebními parcelami. První písemná zmínka je z roku 1824, kdy byla již 6 let osídlena cikány.V roce 1887 měla osada 29 domů a 194 obyvatel. Obyvatelstvo se zabývalo částečně zemědělstvím, ale kromě toho pracovalo i v průmyslu. Známí byli též zdejší pokrývači. Do školy chodily místní původně do Rájce, v letech 1903-1913 zde vždy v zimních měsících otevírala svou expozituru petrovická škola. Příslušnost k úřadům okresní soudní a politické správy v letech 1849-1945 stejná jako u Petrovic.V letech 1840 - 1950 byla osadou obce Petrovice ,po roce 1950 se jako osada ležící u Rájce již neuvádí. V roce 1921 je uváděn český název Nový Dvůr.